Kabát, vesta, blejzr – kolik knoflíků zapnout?

V komentářích jsem dostal dotaz, jak je to se zapínáním knoflíků u kabátu, vesty a blejzru. Taky se nechává spodní rozepnutý? Pokusím se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpovědět, ale budu rád, když se zapojíte v komentářích a podělíte se o vlastní názor (ideálně s odkazy na nějaké zdroje). Tak tedy…

Kabát

Kabát by dle mého měl primárně sloužit jako ochrana před prochladnutím, jeho estetická funkce je až sekundární. Z toho důvodu nevidím důvod spodní knoflík nezapínat. Nicméně existuje velké množství druhů kabátů (trench coat, camel coat, …) a u některých se možná zvyklosti liší.

Vesta

Pokud se bavíme o vestě, jakožto součásti třídílného obleku, pak by se spodní knoflík skutečně zapínat neměl. Nicméně v tomto ohledu bych byl mnohem mírnější než u saka, protože rozdíl v estetice je zde naprosto nepatrný. Nezapínání posledního knoflíku by mělo mít jen historické a módní důvody (tedy ne estetické, ani praktické)…

Na Wikipedii se píše, že spodní knoflík se nezapíná z historických a zvykových důvodů, nicméně při sezení zabraňuje nepěknému krabacení vesty. Nevím, vesty (zatím) nenosím, tak nemohu soudit.

Blejzr

Blejzr (neboli modré námořnické sako, jednořadé nebo dvouřadé, s většinou zlatými (pozlacenými) knoflíky) je pro mě osobně zatím trochu záhadou. Co jsem tak ale porůznu vyčetl, tak…

Jednořadý blejzr funguje stejně jako jakékoliv jiné sako. Pokud má 3 knoflíky, zapínají se Někdy – Vždy – Nikdy (odshora dolů). Pokud 2, pak Vždy – Nikdy. A jednoknoflíkové se zapínají vždy.

Dvouřadý blejzr by se zřejmě měl zapínat vždy (dokonce i v sedě) na všechny knoflíky. Ale zde si naprosto nejsem jistý. Můžete mě v komentářích opravit :-).

Když budete mít jakékoliv jiné dotazy, ptejte se buďto v komentářích, nebo lépe přes odkaz v menu „Ptejte se“. Díky.

Jak být dokonalý gentleman – recenze knihy

Kdykoliv, když jsem zrovna v knihkupectví, jen tak pro zajímavost se koukám, jestli nezahlédnu nějakou knihu o pánské módě nebo „gentlemanském životním stylu“. Čas od času se nějaká taková objeví – jako třeba Jak být dokonalý gentleman.

Kniha s podtitulem „nadčasový průvodce správným chováním“ si klade docela velké cíle a musím říct, že ne vždy je plní.

Správný gentleman by se měl chovat jako gentleman a také se tak oblékat. Co se oblékání týče, tato kniha nám neporadí. Zato si brousí zuby na chování. (Pokračování textu…)

Košile s krátkým rukávem

Košile s krátkým rukávem jsme rozdělili do dvou částí. První je podkategorie obsahující společenské košile s krátkým rukávem. Tyto košile jsou vhodné především pro formální příležitosti – do společnosti a do zaměstnání, zejména tam, kde je vyžadován tzv. dress code.
Zdroj

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale společenské košile s krátkým rukávem by měli nosit jen zaměstnanci McDonald’s a možná autobusáci. Rozhodně ne bankovní úředníci, ředitelé, podnikatelé, běžní úředníci ani nikdo jiný. Košile s krátkým rukávem v obleku nevypadají dobře.

(Pokračování textu…)

Když si je člověk vědom chyb…

Jak jsem od včera dostal spoustu nových komentářů (díky!), znovu mi vytanul na mysli aktuální problém – nesoulad mezi tím, jak je člověk skutečně oblečený, a jak by oblečený chtěl být.

Než jsem „procitl“, byl jsem víceméně spokojen s tím, jak jsem oblečený. Můj šatník odpovídal mému vkusu a vše bylo v pořádku. Teď je ale situace jiná… (Pokračování textu…)

Vítejte, návštěvníci z Módního pekla

Ani nevíte, jak vás rád vidím!

V současné době zde ještě není příliš mnoho článků, ale povzbuzen Adou budu publikovat mnohem častěji.

Doufám, že se vás co nejvíce bude navracet. Abyste to měli jednodušší, můžete odebírat mé RSS, následovat mě na Twitteru, nebo sem jen tak občas zajít. Budu velice potěšen.

Gentlemanské odkazy – I

Abych vás nasměřoval i jinam a dostali jste se také ke spoustě zajímavých článků, kterými se denně prokousávám, chtěl bych založit novou rubriku – Gentlemanské odkazy. V ní budu pravidelně (nebo čas od času) zveřejňovat několik odkazů na články z poslední doby, které mě zaujaly a rád bych se o ně podělil. Začněme tedy. (Pokračování textu…)

Nákupy I – košile od T.M. Lewina

Košile jsou podle mého jeden ze základů šatníku správného gentlemana (a vůbec každého muže). Bohužel jsem v tomto ohledu zůstával stále ještě v dětských letech, protože v mém šatníku drtivě převládaly trička. První košile, co jsem dostal, byly naprosto strašné barevné hnusy české výroby do tanečních. V té době to ale samozřejmě byly dost fajn košile. Aspoň jsem měl na vystřídání… (Pokračování textu…)

Pravý gentleman II – slušná mluva

Správný gentleman by měl mít vytříbené chování a k němu neodmyslitelně patří i slušná mluva. Což byl ještě donedávna pro mě hodně velký problém.

Jako střední školu jsem vystudoval gymnázium, takže nejsem žádný hotentot a spisovně mluvit umím, jak se ukázalo třeba u maturity. Nicméně mezi svými vrstevníky (zejména mužského, ale i ženského pohlaví) jsem dokázal mluvit hodně sprostě. Na moji obranu to byla alespoň sprostota kreativní, ne jen tak ledajaká buranská.

Změna ale u mě přišla až se současnou přítelkyní, která moje sprostoty už od začátku naprosto netolerovala. Každou prdel mi opravila na zadek, každé kurva na hergot a tak podobně. Jak jsem byl zvyklý mluvit sprostě téměř pořád, ani mi nepřišlo, že bych měl před ní mluvit jinak.

Ale nějak jsem si zvyknul. A už bych zpátky v životě nešel. Došlo to se mnou tak daleko, že si všímám každého sprostého slova, které vyřknou ostatní, a mám silné nutkání je umravňovat.

Byť expresivum na správném místě může působit velice efektně, dá se dost dobře žít i bez nich. Jen je potřeba vymyslet nějakou sekvenci úderných slov, když se kopnete do malíčku…

Pro většinu lidí je mluvit slušně (ne nutně spisovně) vcelku normální, ale zejména pro nás mladé to může být docela oříšek. Ale dá se to.

Pravý gentleman I – otevírání dveří

Pravý gentleman by měla být série krátkých článků, ve kterých se budu snažit poskytovat jednoduché rady pro pravé gentlemany.

Každý gentleman by měl otevírat dveře pro svou partnerku, či ženu, se kterou do dveří vstupuje.

To je standard, kterého je dobré se držet. Existuje ale i velká spousta výjimek, které člověk zřejmě pochytí až praxí.

  • Co dveře, které se otevírají dovnitř? Vstoupit první a dveře podržet.
  • Co když za vámi jde dalších deset lidí? Držet dveře i jim? Prioritou je váš doprovod – jen se ujistěte, že jim dveřmi neprásknete do obličeje.
  • A co restaurace? Do restaurace chodí jako první muž – údajně, kdyby v hospodě byla rvačka, aby žena nebyla trefena letící židlí či půllitrem.
  • Otevírat v dnešní době dveře od auta? Při nastupování to bude milé gesto, při výstupu je to spíše otravné.
Určitě sami najdete spoustu dalších situací, které můžou být problematické. Tehdy platí, že základ je chovat se přirozeně a gentlemanské chování hlavně nijak nenutit. Přirozenost > nucené gentlemanství.

 

Jaké boty nosit v létě?

Já osobně jsem měl vždycky problém s botami v létě. Dobrým oblékáním nepolíbený jsem měl zhruba následující možnosti:

  1. Žabky jsem si nikdy nenavyknul nosit a opravdu to není bota, ve které by člověk chtěl chodit dál než 100m.
  2. Pantofle nejsou úplně módní hit.
  3. Sandály jsem nějaký čas bohužel nosil, samozřejmě bez ponožek.
  4. Poslední dobou vítězily polovysoké tenisky Nike, ve kterých mi bylo neskutečné vedro.
Pak jsem se ale nějak začal zajímat o dobré oblékání a objevil jsem mokasíny, plátěné tenisky a chození bez ponožek. Jelikož jsem „študý chudent“, tak mám zatím jen dvoje letní boty, z nichž jedny jsem zakoupil jako prozatím zástupné, než mi přijdou z Ameriky ty druhé.
Toto jsou zhruba ony zástupné tenisky, které jsem si koupil v Zaře za 700 Kč. Jsem s nimi překvapivě hodně spokojený, jen se hodně špiní, což je pro bílé tenisky docela normální. Nicméně se dají dost jednoduše umýt, tak není problém.
Bílá se dá dobře zkombinovat s jakýmikoliv modrými kalhotami – se světlými béžovými už ale vypadá divně.
Toto jsou, řekněme, mé hlavní letní boty. Objednával jsem si je z USA během slev zhruba za $30, nicméně mi neakceptovali českou kreditku, tak jsem musel nákup opakovat za cenu $60. Alespoň bez poštovného. K ceně ale ještě musíte připočítat náklady na Shipito a clo, takže výsledná cena je okolo dvou tisíc. Což stále ještě jde, protože bota je to exkluzivní.
Oboje tyto boty jsou příkladem takové hodně ležérnější letní obuvi, k obleku si asi žádnou z nich nevezmete. Takovou roli zástávají mokasíny, o kterých se píše na Mužích v Česku.
Doufám, že někdy dokážu s takovým vhledem do problematiky psát také. Zatím to ale neumím, takže si o mokasínách běžte přečíst tam.