Ve druhé části trilogie o neobvyklých kravatách se podíváme na pletené, neboli knitted kravaty. Do popředí zájmu se dostaly plynule v posledních několika letech. Začalo to jednoduchými jednobarevnými, nyní se již můžete setkat s tečkovanými, pruhovanými i poměrně divoce barevnými.
Poznáte je jednoduše, vypadají například takto:
Když se řekne kravata, nemusí to nutně znamenat kus červené hedvábné látky kolem krku ochranky v obchodním centru. Dnešní kravaty jsou krásné a často i dost drahé kousky, které se z daleka nemusejí vyrábět jen z hedvábí v základní lesklé variantě. Dnes bych vám rád přiblížil první ze skupin neobvyklých kravat: jde o kravaty vlněné.
Jak taková vlněná kravata vypadá?
Třeba takhle:
Aneb co bych chtěl letos dostat.
Potřebujete obdarovat manžela, přítele, syna, tchána nebo svého oblíbeného blogera? A nevíte si rady, co by se mu tak mohlo líbit? Pokud z něj chcete udělat trochu většího gentlemana, měl bych pro vás 10 tipů na vánoční dárek, se kterým budete určitě slavit úspěch. Snažil jsem se je zhruba seřadit podle ceny — od nejdostupnějších, po ty nejdražší.
Po kliknutí na obrázek se dostanete na stránky eshopu.
Tohle je Bible, kterou by měl doma mít každý muž. Pokud nemá, ihned to napravte. Letos vyšlo nové aktualizované vydání, takže můžete obdarovat i vlastníky starého červeného vydání. Opravdového gentlemana seženete v Martinusu, téměř v každém kamenném knihkupectví a prodává ho i Le Premier ve svém kamenném obchodě.
Záleží jen na tom, jak vám padne.
Na první pohled totiž často nepoznáte kvalitu látky, ale rozhodně si všimnete, když někomu oblek nepadne správně. Ono je skoro výjimka vidět někoho v dokonale padnoucím obleku. Odstrašujících příkladů je kolem nás tolik, že už se staly skoro normou.
Velký podíl na tom mají i prodavačky v obchodech, protože ty na tom často bývají se znalostmi (a trénovaností oka) dost bídně. Čest výjimkám.
I proto se málokdy stane, že byste odešli z obchodu s dokonale padnoucím konfekčním oblekem. Alespoň krátká návštěva krejčové je nutná téměř vždy, ale ani ta nedokáže upravit všechno. (Pokračování textu…)
Začít nosit kapesníček v saku vyžaduje už tak dost odvahy (v české společnosti), nemůžete riskovat nejistotu z toho, že ho máte v kapsičce „špatně“. Připravil jsem jednoduchý obrázkový návod, jak složit kapesníček čtyřmi základními způsoby.
Možná to nevíte, ale za poslední rok a půl jsem napsal spoustu článků pro blog Muži v Česku.
Jejich seznam naleznete pod mým autorským profilem.
Obzvláště hrdý jsem na tyto, seřazeny dle oblíbenosti:
Pokud tedy nemáte co číst, můžete si je postupně projet…
Semišové boty jsou moje oblíbené, protože nevyžadují téměř žádnou údržbu. Pokud je ovšem dostatečně často impregnujete. Může se samozřejmě stát, že vám někdo stoupne na nohu, hloupě zakopnete, nebo se projdete blátem a boty si ušpiníte. V takovém případě nastupuje proces mytí a čištění.
Já své semišové Loake Aldwych myl poprvé po roce. Jak na to?
Ať už si chcete koupit jakýkoli oděv, existuje několik základních způsobů výroby: konfekce, měřenka, nebo zakázková výroba. Že 90 % lidí stačí konfekce neznamená, že ostatní způsoby výroby nemají na světě svoje místo.
Tento článek píšu proto, že pro mě osobně bylo naprosto nepředstavitelné, že bych si kdy mohl nechávat oblečení šít. Hlavně proto, že jsem o takové možnosti ani nevěděl.
Konfekce z pohledu zákazníka funguje jednoduše: jdete do obchodu, kde si vyberete ze zboží, které je zrovna skladem ve „vaší“ velikosti, zaplatíte a ihned odcházíte s kusem oděvu v tašce.
Pro ideální výsledek je často dobré ještě navštívit švadlenu a nechat si zkrátit nohavice, vyštíhlit košili nebo oděv upravit jinak.
Na konfekci není vysloveně nic špatného, ale pro určité kategorie oblečení se hodí víc než pro jiné. Konfekce je vyhovující pro veškeré doplňky, svetry, spodní prádlo i boty. Pro košile bych doporučoval měřenku, na obleky a pláště zase exceluje zakázkové šití.
Made to measure (česky „měřenka“) je základní způsob nekonfekčního šití, kdy je zákazník změřen, může si vybrat detaily v rámci daných kategorií (knoflíky, obšití, …) a na tomto základě se teprve daný kus oděvu vyrábí.
Střih nevzniká od nuly, ale pouze se upravují základní konfekční střihy. Dosáhnete tak 95% výsledku, ale skutečně výrazné odlišnosti od normálu dostatečně vykompenzovat nedokážete.
Zakázkové šití je skutečný král krejčovského řemesla. Zákazník si může vybrat skutečně vše od látky až po speciální kapsy a výsledný kus oděvu vzniká naprosto od nuly přesně podle jeho fyziognomie.
Pro dokonalý výsledek je nutné absolvovat 2 zkoušky se zkušeným krejčím, díky tomu ale např. oblek padne doslova jako druhá kůže.
Máte nějakou zkušenost se šitím na míru, nebo made-to-measure? Jaký byl výsledek?
Když jsem byl mladší, byla mojí biblí obsáhlá kniha Přítel lesa. Možná ji máte doma také. Zapaloval jsem oheň, kdykoliv to jen šlo a jednou jsem si i vykopal vlastní ohniště, ve kterém jsem se snažil celý den udržet co nejmenší oheň. Co minutu jsem přikládal deseticentimetrové klacíčky, ale dokázal jsem to. A schopnost zapálit a udržet oheň mi zůstala.
Teď nemyslím ani za pomoci křesadla a troudu, ale jednoduše pomocí zápalek/zapalovače a dřeva, co člověk najde v lese. Bez papíru. To mi přijde jako přesně ta správná úroveň, kterou by měl každý muž a gentleman ovládat.
Včera jsem byl v centru Prahy fotit dobře oblečené lidi. Strávil jsem tam 3 hodiny a viděl jsem jich přesně 5. Tak jsem se dnes rozhodl, že ve spolupráci s mým kamarádem Víťou Musílkem nafotím alespoň 3 „outfity“, jak by to taky mohlo vypadat. Všechno, co má na sobě, pochází z jeho skříně.
Červená vestička je klasika. K ní tmavě šedé sako, námořnicky modré kalhoty a černé boty. Konzervativní, ale přesto super.
Lahvově zelené manšestráky a tvídové sako. Intelektuálové přidají i dýmku. V tomto ohledu je nasprejovaný nápis na lavičce níže hodně vtipný.
Pokračujeme v podzimních barvách – béžová, hnědá, zelená. Jen si s tím trochu pohrát.
Jak se vám fotky líbí? Mám nafotit další díl? Inspirovali jste se alespoň trochu?