J-Fitz-Edition-Shots3

Jméno Justin FitzPatrick vám možná až tolik neříká, vsadil bych se ale, že Shoe Snoba znáte velmi dobře. Minimálně z videí, kde leští boty. To ale zdaleka není jeho hlavní činnost – boty totiž vyrábí pod vlastní značkou. A právě příběh toho, jak k ní přišel, je nebývale inspirativní. Řekl si, že před spuštěním vlastního projektu bude nabírat zkušenosti. Tato přípravná fáze mu trvala šest let a zavedla ho do nejrůznějších koutů světa. Prošel si tak obchodem s pánskou obuví v USA, desetiměsíční praxí u Stefana Bemera, italského výrobce prvotřídních bot, pracoval i v Gieves & Hawkes na londýnské Savile Row. Až se mu to podařilo dotáhnout a cíl mít svou vlastní značku splnit. Byť o trochu později, než si představoval. Nyní si boty značky J. Fitzpatrick můžete koupit online nebo ve 3 kamenných obchodech.

Naplnění vašeho snu o vlastní značce bot předcházela hodně dlouhá cesta. Jak jste se během ní motivoval? Nechtěl jste to někdy vzdát?

Jednou jsem v životě hodně selhal a nedosáhl snu, který jsem si vytyčil. Tehdy jsem si řekl, že se to nebude opakovat, ať to stojí, co to stojí. Pak tu taky byli škarohlídi, kteří nevěřili, že to dokážu. Motivovalo mě ukázat jim, že se pletou. Pak tu samozřejmě byla má rodina, která mě všemožně podporovala. Věděl jsem, že to můžu zkusit jenom jednou, tak jsem to chtěl udělat pořádně. Hlavně jsem ale věřil sám sobě, svojí vizi. To bylo to nejdůležitější. Nebýt sebedůvěry, tak bych selhal znovu.

j_fitzpatrick_footwear_hero_june-13-14-5862_2048x2048

Jak je to vlastně s tím snobstvím? Občas si procházím váš blog a když narazím na negativní reakci, je to většinou právě narážka na to, že to se snobstvím ohledně bot přeháníte. Jak s takovou reakcí pracujete?

Nenechám se tím moc obtěžovat, nemůžu si přeci myslet, že se zalíbím všem. Jsem si vědom své vlastní integrity a toho, že dělám věci poctivě, negativním reakcím lidí, kteří je píší snad jen proto, aby se oni sami cítili lépe, se proto mohu jenom smát. Naštěstí je takových jen málo, převážná většina komentujících mi vyjadřuje podporu. Kdybych se špatnou reakcí nechal vyvést z míry, tak bych vážně v téhle branži neměl co dělat.

Jaké máte se svou značkou další úmysly?

Stejné, jako každý jiný – založit vlastní prodejny, dál se rozvíjet a doufat, že se jednou zařadím po bok velkých hráčů. Mým úmyslem je změnit to, jak muži na boty pohlížejí. To je to hlavní, ještě důležitější než má značka – ten ideál „shoe snoba“, který více přemýšlí o tom, jaké boty nosí.

Jak byste popsal boty, které vyrábíte? Navrhl jste někdy nějaký vyloženě výstřední kus?

Navrhl, tím to ale taky vždy končilo. Na papíře jich takových pár mám. Nevím, zda je někdy vyrobím. Možná jednou, až bude moje značka víc zavedená. Zatím se ale soustředím spíš na klasiku, kterou občas ozvláštním nějakým moderním prvkem.

Model Stefano z dílny Justina FitzPatricka.

Model Stefano z dílny Justina FitzPatricka.

Znáte nějaké české ševce, případně měl jste možnost si jejich práci osobně prohlédnout?

Znám Radka Zachariáše. Nikdy jsem jeho práci neviděl na vlastní oči, ale z fotografií můžu říct, že to vypadá hodně dobře. V České republice jsem ještě nebyl, ale mám kamaráda v Praze, takže se to snad brzy změní!

Často čtu, jak chválíte boty Gaziano & Girling. Čím jsou pro vás tak výjimečné?

Je to schopnost Tony Gaziana vytvořit střih svršku tak, aby perfektně seděl na kopytech, které vytváří. Zní to jednoduše, ale on je skutečný umělec. Většinu ostatních snadno předčí. A díky tomu jsou jejich boty tak krásné a bezchybně vyrobené.

V České republice obliba rámových bot teprve postupně stoupá – ne každý je má. Kdybyste měl Čechovi doporučit nějakou vstupní značku rámových bot, řekněme do šesti, sedmi tisíc korun, jaká značka by to byla?

Základní řada Meermin. A asi nic dalšího.

K tomu pak navazující dotaz – nejpopulárnější značka rámovek je u nás s přehledem Loake. Co si o nich myslíte?

Nejsem jejich velký fanoušek. Viděl jsem některé zdařilé modely z řady 1880. Nepřijdou mi ale ničím speciální, nevidím tam nějakou finesu, jsou hodně konzervativní. (Pavlova poznámka: Konzervativní neznamená špatný. Ba naopak. Téměř všechny mé boty jsou značky Loake.)

Máte v pánském stylu nějaké idoly?

Vlastně ani ne. Mám idoly v jiných odvětvích a z jiných důvodů – moje rodiče, malé podnikatele, filantropy a dříče, kteří překonali životní těžkosti. Dva nejlépe oblékaní muži, které znám, jsou dva moji přátelé, kteří vyrůstali a pracovali na Savile Row. A pak je tu zhruba milion Italů, kterým to jde úplně přirozeně.

Žil jste jak v Británii, tak v Itálii. Kde se vám líbilo víc?

To je hodně těžký dotaz na závěr. Moc se mi líbila italská kultura – byla hodně jiná, než ta naše, což dokážu ocenit. Jídlo bylo taky vynikající. Životu v Londýně se ale nic nevyrovná. Mám tam pocit, že mám neomezené možnosti a můžu dělat cokoliv a být kdokoliv. Velká města obecně zbožňuji – jediné, které se vyrovná Londýnu, je pro mě New York, můj naprostý favorit. Takže bych řekl, že u mě vyhrává život v Londýně (vyloženě v Londýně, ne kdekoliv v Anglii) nad Itálií.

maxresdefault

Justinův blog si můžete přečíst zde. Svou značku obuvi pak nabízí na vlastním eshopu

Napsal Daniel Rufer
Na web Pravého Gentlemana přispívám od listopadu 2014. Mimo to studuji práva a podnikám - mimo jiné provozuji obchod s poctivým ciderem Opilý jabko.