Často mi bylo (a stále je) vyčítáno, že se zde příliš nevěnuji tématům chování a to přece dělá z muže gentlemana. Ne nějaké povrchní oblékání. Chování jsem se ale nevěnoval z jiného důvodu, než si mnozí myslí – etiketa, etika a morálka jsou podle mě věci, které vyžadují mnohem hlubší zkušenosti a znalosti než oblékání, které beru spíše jako technický obor, byť v něm málokdy existují čistě ne/správné odpovědi.

Proto jsem si v poslední době vypůjčil pár knih zabývajících se etiketou dob dávno minulých. U nás jsou s tématem etikety a společenského chování dle mého spojena hlavně dvě jména – Guth-Jarkovský a Špaček. Téměř všichni četli alespoň jednu ze současných Špačkových knih, ale málokdo už se pustil do Gutha-Jarkovského. Tak jsem to zkusil s jeho Společenským katechismem.

Jedná se o 70 let starý text, který je nutně zastaralý a téměř ve všem v dnešní době neplatný. Ale to neznamená, že by se z něho nedalo poučit. Staré řecké báje a pověsti také v lecčems nedávají smysl, ale přesto mají nadčasový přesah. U etikety navíc z tohoto srovnání krásně vidno trendy, kterými se společnost ubírá. Naprosté rozvolnění a bourání veškerých pravidel je víc než zjevné. Skoro by se dalo říct, že dnes už neplatí pravidla žádná.

Otázka je, zda-li by se s tím mělo bojovat a “uměle” zpomalovat vývoj společnosti jako dříve staří a konzervativní lidé. I před 70 lety byla mladá generace progresivní a drželi ji zkrátka lidé z generace starší, kteří stále lpěli na zažitých pravidlech. Diametrální rozdíl byl ale v úrovni, která se stále snižuje – např. dříve bylo téměř nepřípustné, aby si nápadníci dali před svatbou polibek, dnes vidíte naprosto běžně na ulici místy až nechutně se líbající dvojice.

Místo recenze knihy Společenský katechismus jsem tedy dal dohromady seznam 4 hodnot, které jsem vyčetl mezi jejími řádky (někdy i na nich) a které mi v dnešní době trochu chybí.

Cudnost

Cudnost se týká zejména žen a dívek. Guth-Jarkovský (a zřejmě i tehdejší společnost) klade velký důraz na to, aby se ženy chovaly cudně a nepůsobily příliš svolně a koketně. Měly téměř zakázáno na ulici zapříst hovor s cizím mužem, přijímat cizí návštěvy taktéž. Známost často počínaly díky seznámení ze strany rodičů nebo rodinných známých. Neříkám, že to bylo správně (nejsem ani žena, abych to posoudil), nicméně mi cudnost trochu chybí.

Snoubenec nechť se chová vůči své nevěstě velmi zdrženlivě; sladké projevy lásky za přítomnosti jiných jsou tuze nevkusné. Spokojujte se toliko podáním ruky.

V době, kdy naše popkulturní „vzory“ na pódiích roztahují nohy, oblizují se a dělají jiné nesmysly, jen aby zaujaly, je mi trochu líto dnešních mladých. Stačí se v létě projít po ulici a je to skoro lepší než kdejaký pornočasopis, moc víc odhalit toho nezbývá. V tomto ohledu mi asi nejvíc v žaludku leží současný trend legín, které pokládám za vysoce nevkusné.

Slušnost a ohleduplnost

Slušnost se dá skoro považovat za pokrytectví, důležitá je míra. Jestliže Guth-Jarkovský v knize doporučuje “novorozeně chválit, i když je ještě kdovíjaké”, jedná se vlastně o společenskou lež. Ale lež (nebo překrucování, nezmiňování pravdy) za účelem neranit druhého, být k němu příjemný.

Není vhodné posmívat se ostatním za mořskou nemoc.

Týká se to i veškerých pozdravů a chování, které by mohlo jakýmkoliv způsobem omezovat svobodu druhého člověka. Dnes svoboda znamená neomezenou svéhlavost, ale málokdo už myslí na to, že svoboda jednoho člověka začíná tam, kde končí svoboda druhého.

Volnost a svoboda neznamená přece dělat, co chci, jak chci a kdy chci – dokonce často naopak.

Úcta

Úcta vůči starším, úcta vůči ženám, úcta vůči rodičům. Dříve působili starší lidé jako uchovatelé moudrosti společnost, dnes máme (s nadsázkou) hard disky. Ale lidskou zkušenost máloco vyváží.

Muž, který nemluví na svoji choť, protože mu darovala místo syna už pátou nebo šestou dceru, je nevychovanec.

Sám si často myslím, jak jsou moje zkušenosti a zážitky unikátní, ale je to nesmysl. Při rozhovoru s někým starším a zkušenějším pak často stačí jedna věta, která jde přesně k jádru věci a obsáhne v sobě desetiletí zkušeností.

Proto bychom si starších lidí a rodičů měli mnohem více vážit. Každý by měl ale začít hlavně sám u sebe, já obzvlášť.

Konformita, odpovídajícnost

Zajímavá je problematika oblékání. V knize se dočteme, že by se měl člověk oblékat vhodně dané příležitosti a hlavně nevyčnívat. Už tehdy byly považovány jednotlivé výrazné kusy oděvu (dnešní trička s potiskem, křiklavé barvy, …) jako nevkusné, strhávající na sebe pozornost. Cílem bylo nevyčnívat, oblékat se vhodně a skoro uniformně.

Dnes se skrze kult vyjadřování sebe sama prostřednictvím účesu, oblečení a tetování, tato hodnota nutně vytratila. Ba naopak téměř převrátila. Jestliže před 70 lety bylo nevkusné na sebe na ulici poutat pozornost, dnes se to považuje téměř za ctnost.


Neříkám, že bychom se nyní lusknutím prstů měli všichni začít těmito hodnotami řídit. Jen upozorňuji, zda-li jsme jejich téměř dokonalým opuštěním nevylili dítě i s vaničkou.


Pokud vám přijde, že bych se těmito hodnotami měl nejdříve řídit sám, tak máte pravdu. O první tři se snažím (často neúspěšně), u poslední zatím nejsem přesvědčen o její vhodnosti pro dnešní dobu. Ale budu se snažit dál.

Napsal Pavel Králíček
Pravého gentlemana jsem založil v roce 2011 a od té doby na něm dokumentuji svou cestu k gentlemanství. Kromě toho studuji na VŠE, provozuji Gentleman Store a s kolegou Honzou nově také John & Paul, značku košil pro štíhlé muže. Rád se zaměřuji na články o botách, které jsou takovou mou osobní specializací. Rád vám s čímkoliv poradím, stačí mi napsat.