Ušít kvalitní košili je docela věda. Poznat kvalitní košili v obchodě už tak těžké není. Stačí znát jen pár znaků, podle kterých se dá kvalita košile posuzovat. Níže zmíněné body se týkají zejména košil na míru a luxusních konfekčních košil. U košil „standardní“ kvality je zdaleka nejdůležitější kvalita látky a to, jak vám padne.

1) Kvalita látky

Zdroj: Janek

Naprosto nejdůležitější je látka, ze které byla košile vyrobena. Ta rozhoduje o tom, jak bude košile pohodlná při nošení, jak snadno se bude žehlit a jak vůbec budete v košili vypadat. U košilových látek existuje podobné číselné hodnocení jako u látek oblekových např. 100/2. Co toto číslo znamená? První část udává, jak hustě je látka tkaná – čím hustější, tím příjemnější a jemnější. Druhé číslo udává, z kolika nitek se vlákno skládá – dvojka znamená, že košile je tzv. „dvojmo skaná“ (v angličtině 2-ply).

Košile standardní kvality se pohybují okolo 80/2, v řetězcích jako je Zara to ale spíše bude 50/1, o čemž se sami výrobci košilovin vyjadřují jako o „hadrech“. V John & Paul se snažíme držet minimálně 100/2.

Jak poznat kvalitu látky?

• U konfekčních košil hledejte na cedulkách údaj o počtu vláken, případně označení 2-ply
• U měřenkových a zakázkových košil bude tato informace u látky skoro určitě, případně se můžete doptat

Číst dál…

Jirku Chomáta znám již delší dobu a baví mě sledovat, jak se jeho osobní styl postupem času krystalizuje. Ze zpočátku jen „dobře oblečeného“ muže se stal hrdý hipster libující si v retru, kombinacích barev a Primkách. Více se dočtete v rozhovoru…

Vím o tobě, že jsi v první řadě produktový manažer v Seznamu, ve volném čase fotíš a propaguješ motýlky pod značkou Bowtie Lover. Co jsi ale dělal dříve? Jaká je tvá pracovní historie se vztahem k oblékání?

Úplně původně? To raději nechme na propadlišti dějin – ale ještě před několika lety jsem si do práce neváhal vzít kostkované Rejoice kalhoty a tričko. Fakt! Dnes už bych to neudělal, ale v té době jsem to zkrátka neřešil a v IT firmě zapadal do nejčastějšího stylu – jeansy, tričko a mikina.

Pak proběhly nějaké životní eskapády a shodil jsem přes 20 kilo – najednou mi místo XL byla velikost M – to byl takový bod zlomu, protože když už jsem se musel komplet nově obléknout, tak jsem chtěl vylepšit svůj „styl”. Postupně jsem si tedy pořídil několik chinos, jeansy, košile – zpětně soudím, že některé byly dost šílené – a začal tím, že jsem každý den do práce začal chodit úplně jinak oblečený. Donutilo mě to hodně přemýšlet jak oblečení kombinovat, dívat se po inspiraci jinde, něco si přečíst, probrat to s holkama i klukama. Vlastně jsem stále ještě hubnul, protože celý přerod trval rok a půl až dva. Samozřejmě jsem si všiml, že mě najednou lidé jinak vnímají. Změna stylu oblékání a, jak doufám, i vystupování, byla mým okolím dobře přijata, proto v tom pokračuji dodnes. Číst dál…

Při výběru slunečních brýlí jsem narazil na problém, jak je správně ladit s tvarem obličeje. Zkusil jsem tedy vzít ty nejproslulejší modely, které by měl znát každý, představit je a porovnat jejich vhodnost. To vše doplňují ilustrace toho, jak bych zhruba v jednotlivých typech mohl vypadat. Doufám, že tento pokus bude užitečný i vám. Pod ruku mi přišly čtyři základní typy, tady jsou.

1) Wayfarer

Číst dál…

Zdroj: http://www.stephaniecollie.com/

To, že budu u Peaky Blinders napnutý jako kšandy, jsem vytušil hned na začátku. Nečekal jsem ale, že by mě tento projekt televize BBC mohl zaujmout i díky perfektně zpracovaným kostýmům. Pokochejte se spolu se mnou.

Seriál Peaky Blinders vypráví příběh vzestupu stejnojmenného birminghamského gangu po první světové válce. Právě vzestup a společenské postavení klanu Shelbyových jsou reprezentovány zvoleným oblečením. Průmyslový Birmingham totiž tehdy jen těžko mohl být považován za místo, kde by perfektně padnoucí obleky byly na denním pořádku.

Číst dál…

Na cestě na Pitti Uomo 87 jsme se seznámili s Kubou Koutným z české firmy Janek, která se zabývá výrobou košil na míru. Pozval nás na exkurzi do jejich výroby, abychom viděli, jak kvalitní košile se dají v Čechách vyrábět a podali o tom zprávu světu. Tady je.

Po třech hodinách vlakem a a necelé hodině cesty autem jsem konečně dorazil do Rožnova pod Radhoštěm, kde se nachází většina výroby. Na první pohled mě překvapila reprezentativnost prostor – výroba se nachází v příjemné moderní budově, všude čisto a spousta světla. Ne že bych byl v tomto oboru expert, ale podle čistoty a vzhledu prostor lze velmi dobře posoudit kvalitu výsledného výrobku. Respektive je vidět, že tady si někdo dává záležet a není mu nic lhostejné.

Zaměstnanců je celkem 85, z toho 75 ve výrobě na 4 pracovištích: na jednom se připravují střihy, na druhém se stříhá látka, na třetím se dělají výšivky a na čtvrtém se vše sešívá dohromady.

Krok první: Výroba střihu

Software pro tvorbu střihu a ohromná tiskárna.

Košile na míru se od těch konfekčních liší v tom, že na každou košili je potřeba vyrobit unikátní střih. V Jankovi se o to stará speciální software, do kterého se zadávají míry konkrétního zákazníka a další úpravy zjištěné při měření – pokleslá ramena, jedna paže delší než druhá atd. Na základě vstupu program vytvoří střih, který se na velké tiskárně vytiskne na papír a ručně nastříhá.

Dalo by se říct, že střih je naprosto klíčový krok, protože chyba ve střihu už se v pozdějších fázích výroby nedá nijak napravit. Tolerance rozměrů hotové košile je přibližně +- 1 cm, pro různé části košile je různá. Číst dál…

S těžkým srdcem přiznávám, že neumím používat pračku. Právě kvůli tomu jsem si před několika týdny poškodil svůj oblíbený vlněný svetr. Poškodil tak, že se srazil až na úplnou hranici nositelnosti. To pro mě bylo impulsem k tomu naučit se vlněné svetry prát ručně a sestavit tento návod, který se určitě bude hodit i vám.

Praní v pračce znamená riziko

Přísahal bych, že jsem program na vlnu zvolil správně. Stejně to nepomohlo. Záleží jakou máte pračku a jak jste šikovní s jejím nastavením. Vždy ale riskujete, že se svetr může srazit, cuckovatět a podobně. A pokud stál jako ten můj několik tisíc, nehazardujte.

Vlněné svetry jedině ručně

Vyhledal jsem si moudra ze zahraničních blogů, spojil je s moudry babiček a došel k jasnému závěru – vlněné svetry prát jedině ručně. Návod na ruční praní jsem shrnul do několika bodů:

1) Svetr vložte do kbelíku/dřezu a ten napusťte vlažnou vodou. Přidejte malé množství tekutého pracího prostředku, který je vhodný k praní vlny.

2) S citem vymáchejte. Dávejte si pozor, abyste svetr nevytahovali a neždímali, zabráníte tak jeho deformování. Číst dál…