Opravdu málokdy se mi stane, že by mě jeden konkrétní článek opravdu zasáhl a naráz mi změnil náhled na určitý problém. Teď se to ovšem podařilo Brettovi McKay článkem You’ve Got to Be a Man, Before You Can Be a Gentleman. Myslím, že se mu podařilo geniálně vystihnout prapůvod výhrad, které mají různí lidé vůči celému “gentlemanskému hnutí”.

Myšlenka je to jednoduchá, nejdříve musíte dospět v Muže, než se z vás stane gentleman. Problém je, že spousta mladých mužů se mnou v čele tuto fázi přeskakuje a snaží se stát gentlemanem – ať už to znamená cokoliv – rovnou. Pozoruji to už delší dobu a nikdy jsem nedokázal pochopit, proč z někoho sálá taková neurčitá mužná síla (nemyslím svaly) a někdo druhý působí slabě a nemužně. Opět, nemluvím o fyzické síle.

Co jsou vlastně ony znaky mužnosti? Nebo jak definovat “správného muže”? Já přejmu pár bodů z výše zmíněného článku, protože i když na něm nemám co vylepšit, rád bych ho alespoň poslal dál.

Existují 3 oblasti nebo pilíře mužnosti, které by měl muž splňovat a naplňovat, aby se mohl cítit plnohodnotně. Jsou to ochránit, zabezpečit a rozmnožovat se. Pokud se v některém z nich nemůže dostatečně realizovat, ať z vlastní vůle nebo vnějších příčin, jsou ostatní pilíře příliš namáhány a klade se na ně přehnaný důraz. Možný příklad: dnes není (většinou) potřeba rodinu chránit se zbraní v ruce, spousta mužů zahnívá v nenaplňující práci, tedy 2 z jejich pilířů nejsou příliš silné. O to větší důraz proto kladou na pilíř poslední: rozmnožování. Od toho už je jen krůček k závislosti na pornu a záletům. Samozřejmě to není vědecky podložená hypotéza, ale dává smysl.

Další bod: Gentlemanství by podle něj mělo být o vůli – o vědomí vlastní síly, a jejím stejně vědomém nevyužívání, kdy je síle nahrazena respektem k okolí. Pro někoho, kdo je od malička krotký a slušný, nepředstavuje takové gentlemanství problém. Nemá pak ale takovou váhu a hodnotu. Význam toho, kdy se k gentlemanství propracuje bouřlivák, je naproti tomu výrazně větší.

Když si vypůjčím příklad: je to stejné, jako když chcete hubnout a procházíte kolem automatu se sušenkami. Pokud si nic nekoupíte proto, že s sebou nemáte peníze, není to žádné hrdinství. Pokud vám ale v kapse cinká přesný obnos drobáků a vy se přesto překonáte, zasloužíte si obdiv.

Oba směry se dají kultivovat zároveň: lze být gentleman i dobrý muž. Já jsem ale poslední dobou tu mužnou část docela zanedbával.

Přiznám se, že tento způsob myšlení a nahlížení na “mužnost” je pro mě hodně nový a můj názor na něj není ještě zcela vytříbený. Raději jsem vám ale svůj objev předal trochu živelně, než abych jej nepředal vůbec.

Trocha humoru na závěr: o něčem podobném se možná psalo i na Priglu v článku Generace W.

Co si o tom myslíte vy? Přečetli jste si článek od Bretta McKaye?

Napsal Pavel Králíček
Pravého gentlemana jsem založil v roce 2011 a od té doby na něm dokumentuji svou cestu k gentlemanství. Kromě toho studuji na VŠE, provozuji Gentleman Store a s kolegou Honzou nově také John & Paul, značku košil pro štíhlé muže. Rád se zaměřuji na články o botách, které jsou takovou mou osobní specializací. Rád vám s čímkoliv poradím, stačí mi napsat.