Tento článek byl původně psán pro web Muži v Česku. Se svolením ho publikuji zde.

O malém obchodu na Starém Městě s italským názvem La Sartoria jsem se dozvěděl při rozhovoru s Česlavem Jarošem, který mi doporučil, abych se tam stavil. Že určitě nebudu litovat. Až do té doby jsem o něm nevěděl. Na internetu jsem dohledal pouze malou facebookovou stránku, ale nic víc. (Od té doby už spustili webové stránky). Podle adresy (Haštalská 9) jsem se trochu bál, aby se nejednalo o jeden z hodně posh podniků, ale realita byla úplně jiná.

IMG_8741_webObchod vedou manželé Vaculínovi, kteří jsou jako nebe a dudy. Milou, klidnou a přívětivou paní Dagmar doplňuje manžel Oldřich, kterému kvůli jeho bujné záplavě šedivých vlasů a temperamentu nevěříte české občanství. Jak jsme se dozvěděli od jeho manželky, má svou hlavu – když jsme přišli na rozhovor, tak zrovna “štrajkoval” a rovnou odcházel. Ale když se těsně před koncem vrátil, přidal k dobru pár historek.

Celý rozhovor jsem tedy vedl s paní Vaculínovou, která nám vyprávěla o svých začátcích: “Když jsem s tím začala, byly tady na šití na míru asi dvě velké firmy a pak Jacky ze Suit & Me. A když jsme s tím přišli my, spousta lidí vůbec netušila, která bije. Nevěřili, že se to šije v Itálii, měří tady a že přijde hotová věc. Spoustu lidí jsme museli přesvědčovat. Jak jsem v tom byla nováček, nebyla jsem si úplně jistá v kramflecích. Ale právě z té doby mi zákazníci zůstali.”

la sartoria_web

Zajímalo mě, jak se Dagmar Vaculínová k oboru dostala. “Původně jsem chtěla dělat marketing, ale přesvědčili mě, že po určitém vyškolení je šití obleků na míru brnkačka, což tedy ve skutečnosti vůbec není. Chce to oko, zkušenost, nějaký vztah k oboru.” A tak odjela na stáž.

“Byla to česko-rakouská firma s italským zázemím. Praktická výuka a teorie o látkách, o stavbě. O tom, jak pracovat se zákazníkem a jak se promítají úpravy do finálního produktu. Pravda je, že se mi ten italský krejčí věnoval. Vše jsme si vysvětlili. Já dnes díky tomu vím, že když to někdo dělá chvilku a není zkušený, ať už vám slíbí cokoliv, nebude to dobré. Spoustu věcí jsem si načetla, naučila, nikdy jsem to nedělala stylem „ono to nějak dopadne“, to nejde. Hodně jsem se naučila i od Česlava.”

Hned vzápětí se ale opět ozve její přirozená skromnost: “Nechci ale nikoho poučovat, nejsem expert, jenom s tím mám zkušenosti.”

IMG_8760_web

I když s šitím na míru s manželem začínali v roce 2006, obchod přišel na řadu až v roce 2013. “Cílem obchodu bylo, aby se tu muži cítili dobře. Aby to nebylo přehnaně naleštěné, ale pohodlné. A asi to funguje, často se nám stává, že tu zákazníci při zkoušení přeběhnou ve spodním prádle.”

V obchodě se potkávají tři různé koncepty, které by dohromady měly tvořit kompletní servis. Můžete si nechat ušít oblek na míru, dokoupit kalhoty, volnočasová saka a doplňky z konfekce. A nebo si nechat oděvy upravit. Kromě základních úprav zvládnou i speciality: “Třeba zkracování rukávů z rukávové hlavice. Nejčastěji se stává, že si někdo koupí sako o číslo větší, a to jinak neupravíte. Nebo starší kusy oblečení, ale z kvalitních materiálů, které chce zákazník zachovat. Zmenšit oblek o jednu velikost tak, aby se zachovaly proporce, chce taky cvik a zkušenost.”

IMG_8799_web

Od ostatních firem šijících na míru se chce La Sartoria odlišit hlavně zaměřením na italskou výrobu. “Italské věci jsou jinak šité, mají šmrnc, jsou šité s lehkostí. Občas si tam ale musíme někde ostříhat nitě, protože s Italy je to těžké. Svůj význam to ale má v tom, že oni mají „to něco“. Italové jsou nápadití, nebojí se barev a kombinací. Tímhle způsobem my zákazníky inspirujeme. Ať si to zkusí. Že si to nemusí brát, ale ať si to zkusí a uvidí sami, jak to na nich vypadá. To bylo třeba loni s výrazně károvanými kalhotami. Zákazníci byli příjemně překvapení – zkusili to s tím, že je do toho nikdo netlačí, jenom pro představu. Stává se, že si zákazník věci ozkouší, partnerka ho v tom vyfotí, pak odejdou, v klidu se rozmyslí a vrátí se, až si to pro sebe stráví. ”

Všechny obleky se šijí v Itálii, nyní se nabídka rozšiřuje o neapolskou specialitu – giacca napoletana, neboli “košilové rukávy” u saka. “Udělali jsme pár obleků pro stálé zákazníky, kteří to chtěli zkusit, a jsou nadšení. Oproti normálnímu obleku je to strašně pohodlné, jako svetr. Kdo byl zvyklý na ty vycpávkové, pro toho je to změna. Proto je zatím nabízíme stálým zákazníků, kteří nás znají a důvěřují nám.”

IMG_8748_web

K vypracování ramen se vrátíme i při probírání obecné kvalitativní úrovně obleků šitých v La Sartoria a šití v Česku: “Hlavní rozdíl je v tom, jak je ušité rameno. Pocit z toho je úplně jiný, je hodně odlehčené. Rukáv je rovnější, košilovějšího stylu. Saka mají také širší klopy, to už je ale zase o vzhledu. Zákazník si spíš všimne, jak se v tom cítí. Není to ale pro všechny typy – pokud má někdo pokleslá ramena, vypadá to špatně. My tedy děláme jak giacca napoletana, tak i klasiku s vycpávkami.”

Šití v Itálii ale nemusí mít samé výhody. Problém se vzdáleností vyplave na povrch při potřebě úprav hotového saka, proto jsme se bavili i o měření, které je základem dokonalého výsledku. “Zákazníkům odebíráme míry i zkoušíme zkušební řadu obleků. Když je zákazník, kterého bychom bez zkoušek neuměli obléct, tak ho obleče pan Jaroš na zakázku (bespoke). Nepouštíme se do experimentů, když víme, že by se úpravy vzájemně křížily. Nemá to smysl, zákazník pak není spokojený.”

IMG_8805_web

I při dokonalém naměření se ale může stát, že je na hotovém obleku potřeba něco upravit. “Většinou děláme zúžení, vyslimování, zákazník si často není jistý, jestli chce tak vypasovanou italskou siluetu. Pak klasicky délky nohavic, i když je naměříte dobře, nemusíte se přesně na centimetr trefit. Hodně úzké kalhoty by měly být kratší, tam si zákazníci také často nejsou jistí, jak moc krátké je snesou.”

Kromě italské výroby se také mluví o kvalitě: “Není to jednoduché, prodávat oblečení je hodně turbulentní, obzvlášť u nás, protože se tu hodně řeší cena. Kvalitní věci prostě stojí peníze a my nabízíme pouze kvalitní věci. Není to ale rozhodně přepálené. Ceny držíme srovnatelné s Rakouskem, s Itálií. Konkrétně jde o značky Pantaloni Torino, Tagliatore, Roda. Na těch stavíme. Pak Lubiam, ale ty nemají takovou odezvu. Tagliatore je kvalitativně výš a za stejnou cenu. Chtěli bychom rozšířit sortiment o pánské tašky, pásky, obecně víc kožených věcí. Do budoucna bychom chtěli nabízet i české věci, ale neslevíme z kvality. ”

A takhle bychom si vydrželi povídat ještě pěkně dlouho…

Napsal Pavel Králíček
Pravého gentlemana jsem založil v roce 2011 a od té doby na něm dokumentuji svou cestu k gentlemanství. Kromě toho studuji na VŠE, provozuji Gentleman Store a s kolegou Honzou nově také John & Paul, značku košil pro štíhlé muže. Rád se zaměřuji na články o botách, které jsou takovou mou osobní specializací. Rád vám s čímkoliv poradím, stačí mi napsat.