S panem Lawartem jsme se potkali v jeho příjemné dílně na Praze 1. Strávili jsme spolu bezmála 2 hodiny, kdy mě trpělivě zasvěcoval do tajů vlastního řemesla. Spoustu jsem se toho naučil, ale hlavně jsem náš rozhovor zaznamenal a ve formě vyprávění nabídnul níže k přečtení.

Předávám slovo…

Jak bych se představil? Asi bych o sobě neřekl, že jsem švec. Připadám si spíš jako designér, kterému nezbývá nic jiného než šít boty, protože nikdo jiný to tak kvalitně neudělá. To se nedá nic dělat.

621946_478553245521512_1457317923_o

Radši bych byl bohatý a jen si povídal s lidmi o jejich designech. Z těch bych udělal prototyp a nechal bych to někoho ušít, protože práce bolí. Na druhou stranu, když je člověk u zrodu boty, pokaždé ho to vnitřně obohatí a tvaruje. A to ho posouvá dál – tam, kam se dostat chce.

Asi nikdy bych nechtěl upustit od tvořivé práce – vždycky budu minimálně dělat kopyta, protože hlavní design spočívá právě v nich. Tím ručím za to, že bota lidem padne. Vlastně vytvářím sochu jejich nohy.

Funguje to tak, že si nejdříve vyrobím model kopyta podle měr zákazníka a od kopytáře si nechám vyrobit identický pár. Na něm ušiji zkušební pár bot a po 14 dnech nošení a konzultaci se zákazníkem šiju finální pár.

Neznám ševce, který by dokázal rovnou ušít přesně padnoucí botu, proto se nejdříve šijí boty zkušební. Navíc každý člověk chce mít v botách jiný pocit – tzv. “vojáci” chtějí mít nohu staženou a pochodovat, jiní chtějí zase “bačkoru”. To je velmi důležité a zkušební bota řeší i tyto pocity. Toto se děje pouze u prvního páru, dále se věnujeme již jen designu.

1495186_684502998259868_929422617_o

Boty z hada lidi nechtějí

Boty šiju z jakékoliv kůže, nejzvláštnější je asi ta ještěří – například z varana – ale zákazníci většinou chtějí tradiční telecí, případně krokodýla. Ten je nejdražší. Z hada lidi boty moc nechtějí a já se jim ani nedivím.

Mám rád výzvy a vůbec nejradši mám, když má zákazník náročné požadavky a něco na té botě prostě chce, i když se toho těžko dosahuje. Nejlepší je, když má i vlastní návrh. Pak s ním můžu diskutovat a sám tím rostu.

Teď jsem se začal více zaměřovat i na spodky bot a vidím další mety, kterých bych mohl dosahovat. Na naší úrovni je kvalita spíše v designu na hranici anatomie a zhotovitelnosti, která je tenká, ale dá se na ni dostat. Tam já směřuju, to mě zajímá.

Design jde ruku v ruce s funkčností. Dalo by se říct, že čím je bota funkčnější, tím lepší má design, protože na ní není nic navíc. Směřuje to k určitému minimalismu.

967294_548659935177509_795573390_o

Nikdo to za mě neudělá

Abych přestal dělat všechno sám, na to by se musela změnit situace. Musel by existovat někdo, kdo dokáže celou botu ušít stejně kvalitně jako já. A toho bych si musel vychovat, o což se snažím. Pořádám intenzivní pětidenní kurzy šití bot vždy pouze pro jednoho člověka a ten když chce a dokončí ho, tak se za pět dní naučí princip výroby a je schopen ho sám zopakovat.

Ale než z někoho bude pro mne Švec, tak to trvá roky. Když někoho přijmu na kurz, musím si ho nejdříve proklepnout, protože učit naprostého začátečníka nemá smysl. Musí už mít něco za sebou, abych mu mohl předat maximum zkušeností.

Nicméně jedna věc je naučit se šít boty, druhá věc je umět je prodat. Začínat jako švec není vůbec lehké.

841281_647606941949474_46260051_o

V Čechách je situace tragická

Kvalita je pro mě dána pečlivostí zpracování – vždycky je kvalitnější bota, která je šitá ručně. Málokdo si u strojně šitých rámových bot uvědomuje, že jsou v podstatě lepené, což bývalý kolega zjistil když opravoval tzv. luxusní boty známých značek. Totiž žebro, za které se strojově stélka přišívá, je přilepené. Přitom by stačila malá věc – místo lepení ho přišít.

Z toho důvodu toho z konfekčních bot v Čechách nemůžu doporučit mnoho. Skoro u všech značek naleznete něco, co prostě není ideální, i když většina výrobců má alespoň nejvyšší řadu, která je ucházející. Např. Alden, Vass, Church’s nebo Barker…

Když bych měl někomu poradit, tak bych mu doporučil boty Santoni, protože jsou designově hezké. Nejsou extra kvalitní svojí konstrukcí – jsou buďto prošívané, nebo falešně rámové – ale jsou prostě hezké. A co se týče trvanlivosti, jsou zcela konkurenceschopné s výše zmíněnými značkami.

774900_495725110470992_1645771953_o

Vychovat si vlastního ševce

Kdybych si já chtěl koupit svoje první kvalitní boty, tak bych si nejdřív definoval, co chci a udělal si kolekci obrázků. Pak bych si je nechal ušít.

Šel bych za ševcem, který dělá lepené boty, ale bičoval bych ho, aby to udělal vizuálně podle mého návrhu. Díky použité technologii by výsledné boty nebyly ani příliš drahé.

Získal bych svoje kopyta a ševce, kterého když budu neustále otravovat, tak ho donutím, aby mi boty ušil do rámu. Takhle začínal i Radek Zachariáš, kdy ho jeden ze zákazníků nutil neustále se zlepšovat.

Když si někdo nechce vychovávat vlastního ševce, tak nezbývá nic jiného než rychle zbohatnout a dostavit se ke mně, nebo jet někam za hranice. Asi nejlépe do Francie. Udělal bych si výlet s dívkou do Paříže, nebo do nějakého provinčního městečka k místnímu bottieur a tam si boty koupil.

740802_492995064077330_2098887222_o

Nejsem v Čechách jediný

Kromě mě existují i další kvalitní ševci, např. Michal Pavlas. Ten je tu nejdéle, neboť začínal velmi úspěšně už po revoluci. Dále Pavel Poláček – Švec Mravenec – ten si jede svůj styl založený na botách značky Korkorán, což jsou dobře vyrobené vojenské přehlídkové boty. Od nich se už ale trochu technologicky odchýlil.

U něj je zajímavá absence jakéhokoliv marketingu. Nemá mobilní telefon, web má ještě jednodušší než já, ale jde to a práce má nad hlavu.

Kdybych se občas neoblékal do obleku a nosil džíny, tak bych si u něj určitě nechal boty ušít. I když já bych si nechal ušít boty od každého, protože jsem sběratel a všichni mají svou kvalitu a styl.

Kromě nich jsou ještě další ševci, kteří ale nešijí klasické rámové společenské boty, spíše takové “volnočasovky” vyrobené flexiblovou konstrukcí. Např. Lukas Shoes – jsou barevné, dostatečně kvalitní a hezké. Podobný styl mají OttoLin – u nich se domnívám, že mají vyšší trvanlivost.

IMG_1057

Na konec Japonec

V půlce roku 2013 jsem byl v situaci, kdy jsem si říkal, že udělám vlastní sérii designových bot. Sériová výroba v tomto případě znamená, že bota je ručně šitá do rámu, ale není na míru konkrétního člověka, takže by byla výroba rychlejší a samozřejmě levnější.

Jednal jsem s různými módními domy, ale většinou jsme se nedohodli na finanční úrovni. V jednání s japonským obchodníkem došlo bohužel k tragickému úmrtí pana Sugimury a je otázka, půjde-li spolupráce někdy navázat.

Fernet jako bonus

A jak jsem se dostal do reklamy na Fernet? Tenkrát sháněli do reklamy někoho, kdo něco skutečně dělá. Herec Trojan pije Fernet, švec Lawart pije Fernet a hvězdář taky. Dostal jsem se tam jednoduše – kamarádka mě poslala na konkurz, který jsem vyhrál a natočil jsem reklamu. Nebyla to žádná sláva, ale dobrý přivýdělek. Důležité bylo, že jsem tam šel za sebe, ne za nějakého bezejmenného chlápka, do toho bych asi nešel.

Sledovat pana Lawarta můžete:

Napsal Pavel Králíček
Pravého gentlemana jsem založil v roce 2011 a od té doby na něm dokumentuji svou cestu k gentlemanství. Kromě toho studuji na VŠE, provozuji Gentleman Store a s kolegou Honzou nově také John & Paul, značku košil pro štíhlé muže. Rád se zaměřuji na články o botách, které jsou takovou mou osobní specializací. Rád vám s čímkoliv poradím, stačí mi napsat.