Autorem tohoto článku je Daniel Rufer, moje obsahová pravá ruka. Možná se s ním budete tady na blogu setkávat častěji.

001 (1)

Delší dobu jsem zvažoval, o jaký kabát bych doplnil svůj šatník. Při pobytu ve Skotsku jsem totiž zjistil, že můj oblíbený podzimní kabát, se kterým jsem odchodil v Praze celou zimu bez sebemenších problémů, na místní sychravo (vytrvalý mlhavý nečas, který tu je už tak od půlky října) dost dobře nestačí. Začal jsem se proto poohlížet po něčem teplejším. Zadání bylo jasné: delší kabát, ideálně alespoň ke kolenům, pro každodenní nošení, přes sako spíše nouzově. Aby to taky bylo trošku neotřelé a rozhodně ne příliš konzervativní. Asi se jenom těžko mohlo stát, abych dříve nebo později nenatrefil na duffle coat, britskou klasiku, která je i tady na severu u bodrých Skotů velmi populární.

Námořnický veterán

monty

Zkusím Vás nenudit obšírnou historií, protože v mírných obměnách si tyto informace najdete v podstatě kdekoliv a mnozí jste je již slyšeli.  Jméno duffle (nebo také duffell, duffel) coat je odvozeno od vlámského města Duffel, kde byl prapůvodně zpracováván charakteristický materiál, ze kterého byly tyto kabáty vyráběny. Tím je zpravidla velmi hrubá vlna. Kabát se v podobě, v jaké ho známe dnes, vyznačuje velikou kapucí ve tvaru palačinky, zapínáním na tři nebo čtyři olivky. buď ze dřeva, nebo nověji z bůvolích rohů, s provázkovými nebo koženými očky, do kterých se provlékají, dvěma velikými předními kapsami a výraznou vnitřní tartanovou podšívkou.

Původně se jednalo o kabáty námořnické – snadno se zapínaly, dostatečně zahřály i v krutých podmínkách a vydržely hrubší zacházení. Britská armáda s nimi své vojáky vybavila do mnoha velkých konfliktů, včetně obou světových válek. Jedním ze známých uživatelů duffle coatu byl třeba britský polní maršál Bernard Montgomery. A je to i britská armáda, které vděčíme za jeho masové rozšíření. V padesátých letech totiž přebytečné kabáty vypustila do běžného oběhu. Snad pro jejich nízkou cenu se staly oblíbené mezi levicovými intelektuály. Dnes už je ale levicovost těch, kteří oblékají duffle coaty, spíše překonané klišé.

Po jaké značce sáhnout?

V podstatě jsem se rozhodoval mezi dvěma značkami. A to Original Montgomery, tedy nejstarší dosud existující firmou, která tyto kabáty dodávala námořnictvu jejího veličenstva již od roku 1890, a Gloverall, firmou, která v padesátých letech dotvořila duffle coat do podoby, v jaké ho známe dnes. Tedy s tartanovou podšívkou, bůvolími rohy a kapucí tvaru palačinky. Nakonec i díky výrazně lepší ceně vyhrál Original Montgomery. Zaplatil jsem za něj totiž necelých 170 liber (zhruba 6000 Kč), což se ukázalo jako neodmítnutelná nabídka. Rozdíl mezi verzí, které jsem dal přednost, a verzí od Gloverallu je například jiný poměr vlny a syntetických vláken jako materiálu. Zatímco Gloverall je z 80 % z vlny, Original Montgomery je na tom nepatrně hůř – vlněný je pouze ze 70 %.

IMG_20141202_144503Pokud se rozhodnete stejně jako já pro Original Montgomery, nenechte se zmást drobnou výstředností, které sám úplně nerozumím. Totožný kabát totiž lze zakoupit na dvou webových stránkách. Zde za plnou cenu, tedy 299 liber, zde za 170 liber. Produkty to jsou přitom úplně stejné. Ke kabátu zakoupeného za v podstatě poloviční cenu jsem obdržel brožuru, která je naprosto shodná s Original Montgomery eshopem. Nutno dodat, že kdybych toto zjistil až poté, kdy bych kabát měl doma, nejspíš by mě to rozladilo.

IMG_20141202_144216

Modrý, černý, červený?

Duffle coat dnes lze pořídit v mnoha barvách, viděl jsem zářivě červené, růžové i sytě modré, v mnoha střizích – k pasu, bez kapuce a podobně. Duffle coat bez kapuce je ale v podstatě protimluv. Sáhl jsem proto po úplné klasice – béžovém kabátu se čtyřmi olivkami z bůvolích rohů. A volba to byla rozhodně správná. Barva je to totiž krásně plná, ale poměrně usedlá a dobře kombinovatelná s dalšími přírodními barvami (skvěle vypadá třeba se zelenými kalhotami a červenou šálou).

Postřehy z nošení

Kabát je to skutečně hodně těžký a neforemný. Váží přes dvě kila, jenom hodně těžko si představuji, že ho skládám a balím na cesty. Nikdy to nebude kabát těsně na tělo, i když dnešní střihy jsou podle všeho více přiléhavé, než původní verze. Na druhou stranu se do něj vejdete v podstatě s neomezeným množstvím vrstev. Zajímavě se chová v dešti. Nepromokne, ale pokud s ním plánujete tanec v dešti, jako Gene Kelly, nevyhnete se tomu, že bude zajímavě kouřově vonět. Pokud ho vždy po skončení tanečního čísla necháte dostatečně vyvětrat a vyschnout, nebude to žádný problém.IMG_20141202_144406

Zapínání je skutečně velmi příjemné a rychlé – dovedu si dost dobře představit, že bych to zvládl i jako námořník v silných palčácích. V některé z recenzí jsem si přečetl, že se kožená očka mají tendenci občas vytrhávat a stehy prořezávat skrz látku. Sám ale musím dodat, že mi to připadá nepravděpodobné a nevím, jak bych se ke kabátu musel chovat, aby se to stalo. A to rozhodně nepatřím k lidem, kteří by ke svému oblečení byli přehnaně úzkostliví a třeba při zapínání opatrní, spíše naopak. Kapuci bych si dokázal představit o kousek delší, ale zahřeje pěkně. Navíc dodává kabátu určitou neformálnost a neotřelost, což se mi moc líbí.

Kdybych měl hádat, proč jsou duffle coaty tolik populární v Anglii, řekl bych s trochou nadsázky, že je to tím, že obě přední kapsy jsou tak objemné, že do nich vměstnáte celý čajový servis a nebudete při tom na ulici budit větší rozruch. Skoti si zase potrpí na tartan, proto musí být nadšení z krásných podšívek, které tyto kabáty mají.

003

Závěrem

Kabát má své plusy i mínusy. Je poměrně neforemný, těžký a hodně teplý, na jarní nošení možná až moc. Minimálně v našich zeměpisných šířkách bude klasický duffle coat pořád budit poměrně hodně pozornosti. Nikdy to nebude, a snad ani neaspiruje na to být, silně formální kabát. Zda jsou to výhody, či nevýhody, závisí na Vaší preferenci. S klidem ale mohu konstatovat, že ten můj je výborně zpracovaný, z příjemného materiálu, zahřeje a zaujme, dobře se mi kombinuje. A troufám si tvrdit, že i kdybych v něm snad začal jezdit lovit lišky, vydrží mi pěknou řádku let.

Napsal Daniel Rufer
Na web Pravého Gentlemana přispívám od listopadu 2014. Mimo to studuji práva a podnikám - mimo jiné provozuji obchod s poctivým ciderem Opilý jabko.