Začít nosit kapesníček v saku vyžaduje už tak dost odvahy (v české společnosti), nemůžete riskovat nejistotu z toho, že ho máte v kapsičce „špatně“. Připravil jsem jednoduchý obrázkový návod, jak složit kapesníček čtyřmi základními způsoby.
Možná to nevíte, ale za poslední rok a půl jsem napsal spoustu článků pro blog Muži v Česku.
Jejich seznam naleznete pod mým autorským profilem.
Obzvláště hrdý jsem na tyto, seřazeny dle oblíbenosti:
Pokud tedy nemáte co číst, můžete si je postupně projet…
Některé věci na první pohled nedávají smysl, ale mívají historické opodstatnění, které ale často balancuje na hranici zapomnění. Stejné je to i se zapínáním pánského a dámského oblečení.
Pokud jste si nikdy omylem nic dámského nezkoušeli, vlastně ani nemusíte tušit, že se dámské oblečení zapíná opačně. Tedy že má knoflíky na levé straně. Proč vlastně?
Úplné pravdy se těžko dohledat, proto jsme odkázání na více či méně reálné historky. Ohledně tohoto fenoménu existují hned dvě.
Historka první – za vše mohou služkyDříve i nyní se muži oblékali sami – nepotřebují na to žádnou pomoc a ani by ji nechtěli. Zároveň jsou lidé většinou praváci, proto jsou knoflíky na pravé straně košile, aby se lépe zapínaly.
Na druhou stranu ženy často potřebovaly služky k tomu, aby se dokázaly obléknout do sofistikovaných mnohovrstevnatých šatů. Ty k nim přistupovaly zepředu a bylo tedy logické, že se jim jednodušeji knoflíky zapínaly, pokud byly vlevo.
Dnes už téměř nikdo své služebnictvo nemá, ale některé zvyky a standardy jen tak nevymřou.
Druhá historka je trochu nepravděpodobnější, původ odlišného zapínání přisuzuje jízdě na koni. Dříve totiž ženy seděly na koních při jízdě bokem, levým bokem ve směru jízdy. Pokud by měly stejné zapínání jako muži, mezerou mezi knoflíky by jim vítr foukal pod kabát, košili atd.
Co je na které historce pravdy už dnes těžko někdo posoudí, ale baví mě je sbírat a dozvídat se nové a nové. Člověk si pak připadá, že více „rozumí životu“.
Věděli jste, proč se pánské a dámské zapínání liší? Znáte tyto historky, nebo máte ještě jinou?
Často jste si přáli, abych se zde více věnoval tématům charakteru a chování pravého gentlemana. Nepouštěl jsem se do toho příliš proto, že se necítím být tak úplně povolán, ale mezitím můžu alespoň odkazovat na zajímavé texty odjinud. Jedním z nich je i článek Řekni, kde ty chlapi jsou od Jána Simkaniče, na který jsem natrefil v rámci Českého nesvědomí (které mimochodem také vřele doporučuji).
Letos jsme opět jeli na služební cestu na Pitti Uomo, z čehož vzniklo přes 100 fotek a článek na Muže v Česku. Tentokrát jsem neměl moc času prozkoumat stánky vystavovatelů, protože jsem s foťákem neustále lítal po venku a fotil.
Někdy je až sranda, jak se tam někteří natřásají a vyloženě nenápadně postávají na nejfrekventovanějších místech, aby byli na co nejvíce fotkách. Vyfotil jsem spoustu zajímavě oblečených lidí, ale jeden mi obzvlášť utkvěl. A potvrdil mi to i The Sartorialist, který ho vyfotil také.
Oproti spoustě přítomných mužů je oblečen jednoduše. Má jednobarevný (i to je na Pitti výjimka) oblek, ladící ponožky, jednoduchou košili a kravatu. Boty nemají kontrastní špičku ani cvočky. K tomu jen 3 doplňky – jednoduché sluneční brýle, krásné hodinky (tipuji Hublot) a prostý kožený kufřík.
Na této fotce to tak nevyzní, ale kdybyste toho muže viděli, cítili byste z něj třídu a takovou ušlechtilost. Tohle je ideál, ke kterému bych asi rád směřoval.
Jak řekl jeden z komentátorů u Scotta Schumanna:
This photograph alone inspires me to aspire to the good things in life.
Takže asi tak.
Abych vás nasměřoval i jinam a dostali jste se také ke spoustě zajímavých článků, kterými se denně prokousávám, chtěl bych založit novou rubriku – Gentlemanské odkazy. V ní budu pravidelně (nebo čas od času) zveřejňovat několik odkazů na články z poslední doby, které mě zaujaly a rád bych se o ně podělil. Začněme tedy. (Pokračování textu…)