S panem Holišem, ředitelem firmy Janek,  jsem měl možnost potkat se v Rožnově pod Radhoštěm v sídle společnosti. Udělal na mě dojem dobrého, poctivého a možná příliš skromného podnikatele. Povídali jsme si o výrobě košil na míru, pozici Janka v Čechách i zahraničí a sebevědomí nás mladých. Předávám mu slovo.

Alois Holiš 3

Původní profesí jste ekonom, jak vás napadlo pořídit si fabriku na košile? Čistě obchodně, nebo vás táhlo srdce?

(smích) Po pravdě, celé moje rozhodnutí bylo o tom nedělat od rána do večera na cizím, ale na svém. Tenkrát (rok 2001) jsem měl velmi lukrativní místo a o peníze mi až tolik nešlo. Byl jsem mladší a šel jsem do toho po hlavě, rizika jsem ale trochu nedomyslel. Koupil jsem firmu, která nebyla v dobrém stavu. Výsledky nebyly špatné, ale… Nebylo to o ideálech a o díře na trhu, šlo o profesní důvody, chtěl jsem zkusit něco sám. To, že můj děd byl vyhlášený krejčí, který šil perfektní obleky, s tím tehdy nesouviselo. V průběhu 15 let jsme vybudovali snad největší výrobu pánských košil na míru u nás. Podařilo se nám dostat do Czech 100 Best a každým rokem se posouváme v žebříčku nahoru. Letos jsme skončili někde kolem 40. místa.

Všichni nemohou jen prodávat – někdo musí i vyrábět

Tato historie mě velmi zajímá, už jsem se dozvěděl, že jste fabriku koupil v roce 2001. Předtím už to nějak fungovalo?

Fungovalo, firma byla založena v roce 1990 člověkem, který košile do té doby nikdy nedělal. Viděl na místním trhu díru a tak ji zacelil, ale hlavně šil konfekci pro značky do ciziny. Tehdy tady byly různé značky, které Vy si už ani nemůžete pamatovat. Šohaj – to ještě nějak existuje, Joka, a plno dalších. Košile se většinou šily pro vojáky a to, co tady bylo, bylo otevřeně řečeno katastrofální. Češi byli tehdy levná pracovní síla. Tak okolo roku 2000 to skončilo a všichni odcházeli šít dál na východ. My jsme stáli před rozhodnutím, co dál. Zaměřili jsme se proto na výrobky s vyšší přidanou hodnotou, po kterých byla ve světě poptávka. Věděl jsem, že s levným dovozem se soupeřit nedá. Téměř úplně jsme opustili konfekci – začali jsme šít měřenky a to zachránilo výrobu i značku. Obrovský problém je v tom, že brzy nebudou šičky – školství nám nové nevychovává a věkový průměr švadlen nám tak roste.

H5Vy jste původně byli i v maloobchodních prodejnách, o co tam šlo?

Dodávali jsme do různých obchodů s pánskou módou, byli jsme třeba ve většině lepších prodejen OP Prostějov. Tehdy jsme prodávali konfekční košili za 1 260 Kč. Vzhledem k tomu, že oblek se prodával za necelé čtyři tisíce, byl málokdo ochoten takové peníze za košili dát. Postupně jsme tu konfekci zavrhli a začali jsme posilovat vlastní značku, vlastní prodejny a měřenkové košile.

V té době tu měřenky nedělal nikdo a v posledních letech by je naopak chtěli prodávat všichni, nejen u nás. Někdo musí vyrábět, někdo prodávat – dnešní trend je ale takový, že je více obchodníků jak výrobců. Z tohoto důvodu my vyrábět stále budeme a hlavně je pro mě důležité výrobu zachovat tady u nás v České republice.

H4Jak byste porovnal stav firmy a její zázemí v roce 2001 a dnes?

Buďte rád, že jste tady tehdy nebyl. (smích) To se nedá srovnat. Co do obratu, počtu zaměstnanců i zázemí jsme třikrát větší a máme teď navíc druhou výrobu v Lošticích. V devadesátých letech byl Janek malinká česká firma, jedna z mnoha. Dnes je pořád malinká, ale jsme jedním z největších výrobců v česku.

S kolegou jsme se nedávno bavili o tom, co je těžší, jestli vyrábět nebo prodávat. Co myslíte vy?

Vždycky se říká, že horší je prodat – ano, prodávat je v dnešní konkurenci těžké, určitě ale máme na čem stavět – měřenky děláme do celé západní Evropy, samozřejmě pod značkami našich jednotlivých odběratelů a to o naší výrobě něco vypovídá.

V cizině tedy značku Janek neznají? Proč se jí pro český trh držíte?

Zatím neznají, to neznamená, že se to nemůže změnit. Pro expanzi do zahraničí pod vlastní značkou nyní nemáme prostředky. Na českém trhu jsme ale schopni prodej zajistit sami, navíc tuzemští obchodnící nevyžadují kvalitu, jakou nabízíme, chtějí hlavně lepší cenu – proč si tedy tvořit konkurenci a předávat servis a know-how jiným, když jen s vlastní značkou máme zodpovědnost a kontrolu nad kvalitou v celém procesu, od naměření, střihu, až po předání…

Měřenková košile by neměla stát pod 2400 Kč

H2Na kolik u vás vyjde jedna košile?

Víme že patříme k těm dražším, zároveň si ale myslím, že cena za kvalitní měřenkovou košili by neměla být nižší než 2400 Kč. Samozřejmě nabízíme košile od 1590 Kč, ale jde o košili made to order, kde je zákazník do jisté míry limitován možností úprav. Za tu dobu, co jsme v oboru, nás nároky na kvalitu zahraničních zákazníků naučily, jak má vypadat kvalitní košile, tak servis. Máme jinou filozofii než ti, kteří dnes prodávají měřenky přes internet. Jsem toho názoru, že nestačí někde zadat nějak změřené míry a dostat nějakou košili, ale skutečně přijít do kamenného obchodu a nechat si míry vzít. Hrajeme si s daleko většími detaily a to se samozřejmě projeví na ceně.

S jakými detaily si například hrajete? Na co jste z hlediska kvality u svých košil nejvíce hrdý?

Sám víte, že těch detailů, které tvoří kvalitní košili, je spousta. Zmíním například návaznost vzoru na rukávovém rozparku nebo krčkování knoflíku, které jsou pro nás naprostým standardem. „Hrajeme“ si také s hustotou stehů v jednom centimetru (minimálně 8 stehů do centimetru). To jsou jen jedny z mnoha detailů, které jsou pro naše zákazníky důležité. Nechci vypichovat jen jednotlivé detaily. Pro mě je nejdůležitější výsledný produkt a pocit z něj. Na to jsem opravdu hrdý.

Během návštěvy jsem tu viděl na vlastní oči vychytávky, o kterých většinou jenom čtu, že takhle vypadá luxusní košile..

Já nikdy nebudu a ani nechci hanit konkurenci, někdo dělá Fabie, jiný Mercedesy. Mercedes logicky nebude za cenu Škodovky. Tím nechci říct, že my nutně děláme Mercedesy, to nechám posoudit zákazníka. Pravdou je, že nám každý týden odchází až 700 měřenkových košil do zahraničí, které musejí nějak vypadat, jinak by nám to omlátili o hlavu, jelikož tam ta košile pod 120 eur nestojí.

Nemám sebevědomí vás mladých, nespokojený jsem pořád

H1Já nemám sebevědomí vás mladých, pořád mám pocit, že je co zlepšovat, stále jsem nespokojený, snažím se udělat co nejvíc pro zákazníka, ale pro mě osobně je velmi důležitá kritika, ta nás posouvá dál.

Když říkáte, že je co zlepšovat, myslíte si, že se dá něco zlepšovat i na té kvalitě? Raději držet stejnou kvalitu, nebo se pořád pohybovat směrem nahoru, i když to znamená vyšší cenu?

Kvalitu výroby se snažíme neustále zlepšovat, ale už není moc prostoru kam to posunout. Šlo by nakupovat ještě lepší materiály, třeba takové speciality, jako dvojmo skané 300. Cena takové látky je až 140 eur na košili. To je šílené. Resp. my je nabízíme i dnes, ty látky jsou skvělé, ale poptávka po nich je mizivá. Ta úroveň kam bychom se do budoucna chtěli dostat, je ale ručně šitá košile.

Jaká by byla cena za takovou čistě ručně šitou košili? A v čem se vlastně liší?

Cena takové košile může být deset, dvacet, třicet tisíc (smích). Tohle je produkt, kde cena není rozhodující. Je to svým způsobem „archivní víno“, kde jen znalec pozná rozdíl mezi láhví za pět nebo padesát tisíc a jen znalec či fajnšmekr tu hodnotu zná a ocení finální produkt.

My ve své podstatě již teď košile vyrábíme ručním šitím na šicím stroji, nevyužíváme poloautomaty ani automaty, ale u klasické ručně šité košile omezíme použití strojů na úplné minimum. Hlavně, taková košile již není MTM, ale bespoke.

Se složitostí eshopu jsme to trochu přehnali

Prohlížel jsem si váš eshop a přišel mi hodně složitý, objednávku jsem nedokončil, protože jsem se v něm nevyznal…

Jsme si toho vědomi. Eshop není náš hlavní prodejní kanál, liší se i produktem, nechceme online prodávat ani konfekci, ani měřenku, začali jsme u jednodušší zakázkové košile a možnosti úprav se postupem času rozrosly. Zákazník si může vybrat volnosti, délkové úpravy různé límce, manžety. Těch možností je mnoho, jak jste ale řekl, mnoho zákázníků se v zadávání ztratí, proto intenzivně pracujeme na novém eshopu, který bůde úzce provázán se servisem na kamenných prodejnách. Nechte se překvapit.

Kde můžete Janka najít:

Napsal Pavel Králíček
Pravého gentlemana jsem založil v roce 2011 a od té doby na něm dokumentuji svou cestu k gentlemanství. Kromě toho studuji na VŠE, provozuji Gentleman Store a s kolegou Honzou nově také John & Paul, značku košil pro štíhlé muže. Rád se zaměřuji na články o botách, které jsou takovou mou osobní specializací. Rád vám s čímkoliv poradím, stačí mi napsat.