Málokdy se mi stane, že bych šel dobrovolně na „ártový“ film do kina Aero a odcházel nadšen. Stejně tak bych si nepomyslel, že jedním z důvodů budou nádherné kostýmy. Už před více než rokem se mi to přihodilo s filmem La Grande Bellezza neboli Velká nádhera.
Název dává tušit, že film bude spíše opulentní vizuální nádherou než osudovým dramatem. Není to určitě film pro každého, musíte na něj být správně naladěni, ale mně přirostl k srdci jako málokterý.
Hlavní postavu stárnoucího spisovatele a krále večírků Jepa Gambardellu ve filmu hrál italský herec Toni Servillo, který se spolu s kostýmní výtvarnicí Danielou Ciancio podílel i na výběru kostýmů. O jejich samotné ušití se pak postarali neapolští mistři z Cesare Attolini. Jde o rodinnou firmu sídlící 10 minut od centra Neapole, kde pod jednou střechou pracují tři generace – otec zakladatel Cesare Attolini stále dohlíží na kontrolu kvality.
Spolu vytvořili ztělesnění postaršího italského playboye, který je stejně věrohodný v houpací síti s drinkem v ruce, na procházce podél řeky, vprostřed večírku vyšší společnosti i ve striptýzovém klubu.
Pokud budete mít tu příležitost, zkuste se na Velkou nádheru podívat. Doporučuji ale koukat v co největším klidu a v dobré náladě, abyste si odnesli nerušený vizuální zážitek a nemuseli vprostřed scény přemýšlet o tom, co jste ještě zapomněli udělat do práce.
A pokud příležitost mít nebudete, můžete se alespoň pokochat přiloženými fotkami z filmu.
Zdroje a další čtení:
Komentáře
Pingback: Uhlí, dostihy a kulaté límce | Pravý Gentleman
Byl jsem na tento film cca před rokem v BIO oku a nečekal jsem nic a odcházel jsem naprosto nadšen. Můžu tedy jen potvrdit a stejně doporučit. Nevím jak moc by se mi film líbil, kdybych ho viděl doma na TV…. takhle je to pro mě jeden z nej. filmových zážitků min. roku.
Ono to není ani tolik o těch hadrech jako o legendárních hláškách z filmu…všichni jsme v p….i…
Siamo tutti sull’orlo della disperazione e non abbiamo altro rimedio che guardarci in faccia., farci compagnia, pigliarci un poco in giro… O no?
Naprosto úžasný film. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem nadšen. Od té doby, už jsou to dva roky, je to můj nejoblíbenější film. Dívám se na něj kdykoliv. V blbé i skvělé náladě a pokaždé v něm najdu něco nového.
Do mé paměti se nejvíce vryla hláška z „balkonové“ scény:
La piu consistente scoperta, che ho fatto pochi giorni dopo é compiuto 65 anni,
che non posso piu perdere tempo a fare cose che non mi va di fare.
Nejdůležitjší zjištění, které jsem udělal několik dní po mých 65. narozeninách,
že už nemůžu ztrácet čas děláním věcí, které mne nebaví dělat.
…jo je to tak, život utíká příliš rychle, aby si ho člověk kazil činnostmi, které nesnáší…
Kéž by se mi taky podařilo udělat si ze života „Velkou nádheru“