Z iPhonu na Alcatel aneb Cesta tam a zase zpátky

Představte si ten nejlevnější a nejhloupější telefon, který jde dnes koupit. Stojí 400 Kč a vyrábí ho Alcatel. Tak přesně ten jsem používal poslední 2 měsíce. A byly to nejlepší 2 měsíce za hodně dlouhou dobu.

Můj první iPhone byl 3G. Pak jsem měl čtyřku, pak pětku. To je nějakých zhruba 6 let, stokrát denně, každý den. Až jsem si vypěstoval solidní závislost. Taková ta klasika – usínáte s ním, probouzíte se s ním, vytahujete ho z kapsy v každou volnou minutu každého dne.

A i když se občas objeví článek, ve kterém autor nadšeně evangelisticky píše o tom, jak je to super obejít se bez iPhonu, jak se vzdal internetu nebo sociálních médií, s trochou skepse si říkáte, že to přece nemůže být zas tak super. Vždyť se přece nic neděje. Notifikace sem, notifikace tam. Aspoň jsem v obraze.

Ale děje se toho hodně.

Bez iPhonu jsem se ocitnul vlastně náhodou. Na letišti směrem do Paříže mi spadnul a rozbil se, takže jsem se ty 3 dny musel obejít bez něho. Navíc v Paříži. A byly to nejlepší 3 dny, co si pamatuju.

Přes den jsme chodili po městě podle papírové mapy (!), o památkách jsem si četl jen v průvodci bez toho, aniž bych si mohl vygooglit víc podrobností, nikdo mi nepsal, nevolal, neposílal snapy, nedostal jsem se na e-mail, nic. Měl jsem božský klid na to zaměřit celou svou pozornost na vychutnávání Paříže. A bylo to super.

Po návratu domů mi to došlo – ach jo, teď si budu muset dát iPhone opravit. Bude mě to stát 2500 Kč za už pomalý a trochu zastaralý mobil, který mě spíš štve než dělá radost. Stojí mi to za to?

Možná ne.

Trvalá řešení jsou moc dramatická, ale měsíc se dá vydržet leccos. Tak jsem si řekl, že to na měsíc zkusím s pravěkým telefonem a uvidím, co se stane. Pořídil jsem v Alze hloupoučký Alcatel za 400 Kč, sehnal adaptér na SIMku (aby byla větší!) a pokusil se fungovat.

Neměl jsem v něm žádné kontakty (jsou na iCloudu přeci), takže když jsem někomu chtěl zavolat, musel jsem si prve vyhledat číslo na Macu. Zprávy jsem vyťukával na devítitlačítkové klávesnici. Takže spíš nevyťukával, protože je to hrozná práce. Při čekání na tramvaj mě mobil nezabavil ani na 30 vteřin, protože největší zábava v něm je maximálně projíždět kontakty tam a zpět. Nebo rozsvěcet a zhasínat svítilnu. To není moc.

Chtěl bych napsat, že první dny byly těžké, ale ani nebyly. Zčásti proto, že některé činnosti jsem začal o to více dělat na Macu – psaní na Messengeru, kontrola Facebooku a tak dál. Ale když jsem vstal od stolu a někam vyrazil, byl jsem opravdu offline.

Nemohl jsem si vyhledat spoj MHD, tak jsem se je naučil hledat na zastávkách a spoustu si jich i zapamatoval, což jsem vždycky chtěl.

Nemohl jsem se zabavit checkováním čehokoliv, tak jsem se začal o to víc koukat po lidech a přemýšlet si.

Nemohl jsem si pustit hudbu, tak jsem si začal pískat a zpívat.

Nemohl jsem se s lidmi domluvit jinak než voláním a SMS, takže jsme se museli sejít přesně. Nebo si zavolat.

A takhle uběhly 2 měsíce. A já se k iPhonu pořád vrátit nechci, ale asi to udělám.

Jestli si říkáte, že to beru nějak hrozně dramaticky, tak jste asi nebyli závislí tak moc jako já. Když si vypěstujete silnou několikaletou závislost, neskutečně pomůže zbavit se vůbec jakékoliv možnosti jí podlehnout. Když na Alcatelu prostě Facebook není, tak na něj nejdu. Když si to jenom nějak ztížím (vymažu aplikaci a musím na něj chodit přes prohlížeč), tak to dělat budu.

Některé věci mi ale přeci jen trochu chybí – nemůžu přispívat na Instagram (kvůli práci), pohodlně a kvalitně fotit nebo natáčet videa, kdykoliv si zapisovat poznámky a zavolat si Uber. To je ale asi tak všechno.

Zkusím tedy druhou fázi experimentu – žít s iPhonem, jako by to byl hloupý telefon.

Čekám, že to bude mnohem těžší, protože lákadla jsou v něm na každém rohu. Proto jsem si sepsal několik pravidel, jak bych chtěl iPhone používat.

Pravidla iPhonu

  • vypnuté všechny notifikace kromě SMS a volání
  • vypnutý mobilní internet
  • žádný e-mail, FB, Twitter
  • žádný Snapchat
  • jen firemní FB Pages a Instagram
  • žádná hudba
  • offline Mapy.cz (jen jako záchrana poslední instance)
  • Uber

Teoreticky to nevypadá špatně. Ale ukáže se, jaká bude praxe.

Držte mi palce, zítra přijde nové SEčko.

Komentáře

  1. Jan Fiala

    Pěkné čtení. Mně se stalo něco podobného loni s pětkou. Kde a kdy se telefon pokazí? Když se to nejméně hodí. Tedy mezi vánočními svátky a koncem roku – snad 2 týdny trvalo používání staré Nokie, která pobere sotva třetinu mého tel. seznamu, internet nezná… A teď, zejména po aktualizaci na novější iOS, který se ale nekamarádí se starým „železem“, už je moje rozhodnutí pevné.

    Nepotrvá dlouho a jablíčka, která se od r. 2013 naprosto zkazila a místo aby sloužila mně, mám sloužit já jim, půjdou z domu. Jen řeším dilema, jestli se „vytrestat“ telefonem zcela hloupým, a nebo zachovat „závislost“ na mailech na cestách atd. a zvolit cestu rootování Androidu. Tedy ze systému špizovacího udělat rozumný.

    Každopádně k článku: Závislost na libovolném zařízení, potažmo na systému je průšvih, jaký si nikdo nechceme naplno uvědomit. Zejména ve městech v bytovce, kde člověk nemá ani kam schovat brambory do sklepa ani mít si kde vypěstovat to či ono, je závislost na službách, obchodech atd. už naprostá. Už představa, že by třeba na jeden den v celé republice nefungoval internet a telekomunikace, to by byl masakr. A co teprve elektřina jako taková… Takže je dobré, že takový článek třeba alespoň v někom vytvoří náznak uvědomění si toho, že té závislosti podléháme.

  2. Tom

    Zřejmě je to tím, že nemám iPhone. Nebo tím, že jsem nikdy nepropadal závislostem. Nebo tím, že mi už není dvacet. Ať je to jak chce, nevidím důvod, proč řešit, jaký to je, žít bez chytrého telefonu. Většinu života jsem prožil bez mobilu (dokonce i bez internetu) a všechny informace jsem získával jen z novin, televize a zlatých stránek. A pamatuju si, jakej to byl opruz. Popravdě nevím, proč jsi napsal tento článek, ale jeden můj kamarád na to má jasnej názor: „Životní úroveň je vysoká, na světě je moc lidí, tak se zkrátka všichni nudí a řeší kraviny.“

    1. Martin V.

      Taky mi už není dávno 20, Taky jsem většinu života byl bez internetu, pamatuji, jaká to byla sláva, když si naši pořídili po delší době v pořadníku telefon, ale přesně vím, o čem článek je. Ale rozumím i tobě. Jen mi tento článek připadá vtipně trefný, a jako takový mi rozhodně nepřipadá zbytečný.

  3. Petra

    Diky za tento clanok! Presne tak nejak sa mi situacia vidi, u mna je to cim viac casu straveneho na internete/pripojena, tym vacsia depka, ak som doma sama… Mam nejaky ten chytry mobil, som velmi vdacna za fotoaparat/kameru a mozno nahravania dokumentov a dat, ale internet v telefone nepouzivam. Davalo by mi to moznost byt neustale pripojena, a toho sa poprve bojim (kvoli tej zavislosti), a podruhe na tom internete a facebooku toho zas az tolko skveleho nie je (samozrejme aj tak ho clovek stale checkuje). Tak prajem spokojnost so svojim rozhodnutim a pokojne „nepripojenie“.
    Inak este chcem vyjadrit nadsenie z tohto blogu, paci sa mi tato iniciativa aj clanky, su obsazne, rada sa o tychto veciach dozvedam viac, uz som to tu niekde pisala, ale pisem znova… Prajem vela zdaru.

  4. Roman

    Řešení je jednoduché úsporné, nepřiplácet za mobilní internet, ušetří se a vyřeší se všechny ty problémy popsané v článku.
    Připojovat se pouze přes wifi, takže doma v zaměstnání, nebo třeba v McDonaldu.

Napsat komentář: Jan Fiala Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *