Yearly Archives: 2011

Nové zimní boty – Barker Harrison

Pokud si pamatujete, nedávno jsem měl Dilema se zimními botami. Můžu hrdě prohlásit, že je vyřešeno.

Jedna z věcí, proč mě baví na tento blog psát, jsou komentáře. K botám, které mám právě na sobě, mě totiž dostal ve svém komentáři Tonda – vážně děkuji ještě jednou!

Krabice, ve které boty přišly.

 

Lísteček s podpisem zaměstnance kontrolujícího kvalitu.

 

Každá bota ve vlastním „pytlíku“.

 

Něco příslušenství.
Dokonalost.

Jedná se o model Barker Harrison, který jsem objednával z anglického eshopu Herring Shoes – maximální spokojenost. Mají gumovou podrážku, která se bude hodit na sněhu a do mokra, jsou vyšší, ale nezateplené.

Měl jsem je už dvakrát na sobě a ten pocit je naprosto luxusní. Zpočátku byly sice mírně tuhé, ale je už cítit, že se přizpůsobují tvaru mého chodidla. Jsou to zatím nejlepší boty, jaké jsem kdy měl, proto jsem z nich hodně nadšený. Pro zkušené harcovníky to možná není „big deal“, pro mě ale zatím ano. A nijak se za to nestydím.

Takhle krásné boty jsou ale zároveň závazek – aby i zbytek mého vzezření byl na podobné úrovni, což v současnosti není. Už se na tom ale pracuje. Leden bude přelomový.

A když už jsme u těch bot, skoro jsem zapomněl, že jsem si nedávno pořídil nové společenské boty. Vlastně jsem je dostal jako úplatek, abych šel se svou matkou na ruský balet Romeo a Julie. Představení nebylo špatné, byť baletu neholduji, ale z bot jsem měl puchýře. Holt Baťa.

Není to určitě ideální bota, ale jako prozatímní vycpávka mi postačuje.

Dilema se zimními botami

Nezadržitelně se nám blíží zima a s ní i otázka, která mě poslední dny hodně pálí. Jaké si mám pořídit zimní boty?

Než jsem částečně přesídlil do Prahy a vůbec se nezajímal o oblékání, nosil jsem klasické „pohory“. Těm nutně musím dát sbohem. Otázka ale je, jaké boty je nahradí? V Praze by podle mého neměla být v zimě až taková zima jako v Trutnově, nicméně mrznout zřejmě bude. Bude tedy nutné, aby boty měly vnitřek s kožešinou, nebo stačí nezateplené?

Na to dostanu odpověď asi až tuto zimu.

Po dlouhém hledání a rozvažování jsem si na konec vybral model Loake Bayswater, který by již brzy měl být na skladě v Le Premier. Nejvíc by se mi líbily v hnědé barvě, ale černou zřejmě také nepohrdnu…

Projdu se zřejmě ještě po obchodech v Praze, ale nemyslím si, že bych našel něco ucházejícího v mé cenové relaci. Uvidíme.

Pro ilustraci pár obrázků bot, nad kterými také uvažuji. Ty už jsou ze zahraničních eshopů, takže by chvilku trvalo, než přijdou a budu muset platit clo a poštovné. Po kliknutí na obrázek se dostanete na stránky konkrétního eshopu… (Pokračování textu…)

Kabát, vesta, blejzr – kolik knoflíků zapnout?

V komentářích jsem dostal dotaz, jak je to se zapínáním knoflíků u kabátu, vesty a blejzru. Taky se nechává spodní rozepnutý? Pokusím se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpovědět, ale budu rád, když se zapojíte v komentářích a podělíte se o vlastní názor (ideálně s odkazy na nějaké zdroje). Tak tedy…

Kabát

Kabát by dle mého měl primárně sloužit jako ochrana před prochladnutím, jeho estetická funkce je až sekundární. Z toho důvodu nevidím důvod spodní knoflík nezapínat. Nicméně existuje velké množství druhů kabátů (trench coat, camel coat, …) a u některých se možná zvyklosti liší.

Vesta

Pokud se bavíme o vestě, jakožto součásti třídílného obleku, pak by se spodní knoflík skutečně zapínat neměl. Nicméně v tomto ohledu bych byl mnohem mírnější než u saka, protože rozdíl v estetice je zde naprosto nepatrný. Nezapínání posledního knoflíku by mělo mít jen historické a módní důvody (tedy ne estetické, ani praktické)…

Na Wikipedii se píše, že spodní knoflík se nezapíná z historických a zvykových důvodů, nicméně při sezení zabraňuje nepěknému krabacení vesty. Nevím, vesty (zatím) nenosím, tak nemohu soudit.

Blejzr

Blejzr (neboli modré námořnické sako, jednořadé nebo dvouřadé, s většinou zlatými (pozlacenými) knoflíky) je pro mě osobně zatím trochu záhadou. Co jsem tak ale porůznu vyčetl, tak…

Jednořadý blejzr funguje stejně jako jakékoliv jiné sako. Pokud má 3 knoflíky, zapínají se Někdy – Vždy – Nikdy (odshora dolů). Pokud 2, pak Vždy – Nikdy. A jednoknoflíkové se zapínají vždy.

Dvouřadý blejzr by se zřejmě měl zapínat vždy (dokonce i v sedě) na všechny knoflíky. Ale zde si naprosto nejsem jistý. Můžete mě v komentářích opravit :-).

Když budete mít jakékoliv jiné dotazy, ptejte se buďto v komentářích, nebo lépe přes odkaz v menu „Ptejte se“. Díky.

Jak být dokonalý gentleman – recenze knihy

Kdykoliv, když jsem zrovna v knihkupectví, jen tak pro zajímavost se koukám, jestli nezahlédnu nějakou knihu o pánské módě nebo „gentlemanském životním stylu“. Čas od času se nějaká taková objeví – jako třeba Jak být dokonalý gentleman.

Kniha s podtitulem „nadčasový průvodce správným chováním“ si klade docela velké cíle a musím říct, že ne vždy je plní.

Správný gentleman by se měl chovat jako gentleman a také se tak oblékat. Co se oblékání týče, tato kniha nám neporadí. Zato si brousí zuby na chování. (Pokračování textu…)

Košile s krátkým rukávem

Košile s krátkým rukávem jsme rozdělili do dvou částí. První je podkategorie obsahující společenské košile s krátkým rukávem. Tyto košile jsou vhodné především pro formální příležitosti – do společnosti a do zaměstnání, zejména tam, kde je vyžadován tzv. dress code.
Zdroj

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale společenské košile s krátkým rukávem by měli nosit jen zaměstnanci McDonald’s a možná autobusáci. Rozhodně ne bankovní úředníci, ředitelé, podnikatelé, běžní úředníci ani nikdo jiný. Košile s krátkým rukávem v obleku nevypadají dobře.

(Pokračování textu…)

Když si je člověk vědom chyb…

Jak jsem od včera dostal spoustu nových komentářů (díky!), znovu mi vytanul na mysli aktuální problém – nesoulad mezi tím, jak je člověk skutečně oblečený, a jak by oblečený chtěl být.

Než jsem „procitl“, byl jsem víceméně spokojen s tím, jak jsem oblečený. Můj šatník odpovídal mému vkusu a vše bylo v pořádku. Teď je ale situace jiná… (Pokračování textu…)

Vítejte, návštěvníci z Módního pekla

Ani nevíte, jak vás rád vidím!

V současné době zde ještě není příliš mnoho článků, ale povzbuzen Adou budu publikovat mnohem častěji.

Doufám, že se vás co nejvíce bude navracet. Abyste to měli jednodušší, můžete odebírat mé RSS, následovat mě na Twitteru, nebo sem jen tak občas zajít. Budu velice potěšen.

Gentlemanské odkazy – I

Abych vás nasměřoval i jinam a dostali jste se také ke spoustě zajímavých článků, kterými se denně prokousávám, chtěl bych založit novou rubriku – Gentlemanské odkazy. V ní budu pravidelně (nebo čas od času) zveřejňovat několik odkazů na články z poslední doby, které mě zaujaly a rád bych se o ně podělil. Začněme tedy. (Pokračování textu…)

Nákupy I – košile od T.M. Lewina

Košile jsou podle mého jeden ze základů šatníku správného gentlemana (a vůbec každého muže). Bohužel jsem v tomto ohledu zůstával stále ještě v dětských letech, protože v mém šatníku drtivě převládaly trička. První košile, co jsem dostal, byly naprosto strašné barevné hnusy české výroby do tanečních. V té době to ale samozřejmě byly dost fajn košile. Aspoň jsem měl na vystřídání… (Pokračování textu…)

Pravý gentleman II – slušná mluva

Správný gentleman by měl mít vytříbené chování a k němu neodmyslitelně patří i slušná mluva. Což byl ještě donedávna pro mě hodně velký problém.

Jako střední školu jsem vystudoval gymnázium, takže nejsem žádný hotentot a spisovně mluvit umím, jak se ukázalo třeba u maturity. Nicméně mezi svými vrstevníky (zejména mužského, ale i ženského pohlaví) jsem dokázal mluvit hodně sprostě. Na moji obranu to byla alespoň sprostota kreativní, ne jen tak ledajaká buranská.

Změna ale u mě přišla až se současnou přítelkyní, která moje sprostoty už od začátku naprosto netolerovala. Každou prdel mi opravila na zadek, každé kurva na hergot a tak podobně. Jak jsem byl zvyklý mluvit sprostě téměř pořád, ani mi nepřišlo, že bych měl před ní mluvit jinak.

Ale nějak jsem si zvyknul. A už bych zpátky v životě nešel. Došlo to se mnou tak daleko, že si všímám každého sprostého slova, které vyřknou ostatní, a mám silné nutkání je umravňovat.

Byť expresivum na správném místě může působit velice efektně, dá se dost dobře žít i bez nich. Jen je potřeba vymyslet nějakou sekvenci úderných slov, když se kopnete do malíčku…

Pro většinu lidí je mluvit slušně (ne nutně spisovně) vcelku normální, ale zejména pro nás mladé to může být docela oříšek. Ale dá se to.